Lucie Žukovská - škola SEA Manly, Sydney
Ahoj,
Já jako to potrhlé, vynervované a stydlivé kuře mi nezbývalo nic jiného, než se jen přihlouple usmívat, protože v tu chvíli to byla jediná věc, kterou jsem uměla. Po nějaké chvilce, si nás majitelka školy – Sam odvedla do jedné ze 7 tříd (ano přesně takhle velká je naše škola) a začala vyprávět základní informace, které bylo zapotřebí slyšet před tím, než se začne vůbec něco dít a tím myslím rozřazovací test. Pro někoho úplná hračka, pro mě test jako každý jiný – nudný a nezajímavý – i ta australská moucha ve třídě byla zajímavější. Po nějaké chvilce jsem odevzdala poloprázdný papír s křečovitým úsměvem od ucha k uchu a doufala, že mě Sam nepošle zpátky, zkusit to znovu. Po několika minutách mi přišla oznámit, že mou novou třídou bude stupeň „intermediate“ - což je třída něco mezi vším. - Při vstupu do třídy si přijdeš jako trouba a jediný co ti bliká hlavou je: hlavně se mě na nic neptejte!! První týden je nejhorší, nerozumíš ani slovo, nikdo nechápe co říkáš a proč to říkáš, ale postupem času si zvykneš jak ty, tak i lidi kolem tebe. Do dvou měsíců si zvykneš na smíšené akcenty cizinců z různých koutů světa a do půl roku budeš schopný odpovědět bez váhání.
Přibližně do ledna jsem zůstala v téhle třídě, poté mě na požádání přeložili do „Upperntermediate“, kde mi nové vědomosti do hlavy tloukli, po dobu tří měsíců, dva nejlepší učitelé naškole a to Tatzuki – Japonec, žijící od 5 let v Austrálii a David ze Skotka, které jsem kdy mohla poznat. Tohle pro mě byly jedny z nejlepších dvou měsíců na škole, na které jen tak nezapomenu – hry a srandičky, tak bych popsala celé dva měsíce. Samozřejmě, že nás učení neminulo, ale sranda jednoduše převažovala – David o vlasy přišel úplně a Tatzuki je má delší než kdejaká žena, tak nevím jak jinak to vylíčit, když natrefíte na ty správné lidi ve správný čas, tak je to potom trochu jiné učení.
Pod vedením Davida a Gordona – Brit, jsem neúspěšně absolvovala Cambridge First, kde už by to taková sranda být neměla, jak nám bylo řečeno, ale opak je pravdou. Z uplynulých třech měsíců se se se mnou do dalšího kurzu přesunulo pár vtipných spřízněných duší, takže společně strávený čas utekl jako voda a my už se zase loučili v slzách u nejlevnějšího piva, které v Manly můžete koupit mezi 4 – 6 hodinou v Bavarian.
Po dvouměsíčních krátkých prázdninách jsem se jakožto „stálý“ student vrátila do školy, kdemě umístili zpátky do „Upper Intermediate“. Stálý, protože nespočet studentů sem jezdí na měsíc maximálně na půl roku, jen pár jedinců zůstává na delší dobu než jeden rok. Rozhodně obdivuji trpělivost a snaživost všech učitelů na škole, protože upřímně,nepatřím mezi ty tiché studenty.
Od září nastupuji na tříměsíční intenzivní kurz Cambridge Advance, kde se pravděpodobně uvidím opět s Gordonem a Davidem. Ti už se na společné tři měsíce tak těší, že odpočítávají společné minuty, kdy mi konečně budou potřást rukou a to kurz ještě ani nezačal.
Pocity:
SEA pro mě rozhodně školou není, je to jako rodinný ústav, kde ti nikdy nikdo nedá trest za něco, co si nikdy neuděl a nezůstaneš po škole, protože takhle to tady prostě nefunguje. Dalším rozdílem jsou učitelé, kteří na rozdíl od naší země svojí práci milují a dávají do toho víc než sto procent, takže tě jejich neustálý optimistický přístup a pozitivní energie posouvají dál, ať chceš nebo ne. Když požádáš o pomoc, nikdy se ti nedostane záporného slova, všichni tu jsou otevření a přátelští, takže i kdyby si měl tisíc problémů, tak si s tebou zástupci z vedení sednou a do té doby než se všechno nevyřeší, od stolu se jednoduše neodejde. Na tuhle zkušenost se hned tak nezapomíná a určitě ji doporučuji každému – hlavně tvrdohlavému, po ránu nepříjemnému,netrpělivému a nepozornému studentovi, protože tady ví jak na vás!! (mluvím ze své zkušenosti, ha)
Lucka